Klimatická úzkost: nový fenomén duševního zatížení

Klimatická úzkost je fenomén, který se v poslední době čím dál častěji objevuje v konverzacích o psychickém zdraví. Přestože nejde o oficiální psychiatrickou diagnózu, mnozí lidé popisují, jak je myšlenky na změnu klimatu zahlcují, vyvolávají u nich strach o budoucnost a zanechávají pocit bezmoci. S těmito obavami se přitom nesetkávají jen odborníci – stačí otevřít noviny, sledovat zpravodajství nebo číst příspěvky na sociálních sítích a otázky ohledně klimatických změn se zdají být stále naléhavější.

Studie z roku 2021 publikovaná v časopise Lancet Planetary Health zkoumala více než 10 000 lidí ve věku od 16 do 25 let z 10 různých zemí. Zjistila, že 59 % dotázaných mladých lidí bylo velmi znepokojeno změnou klimatu a 45 % uvedlo, že jejich pocity ohledně klimatické krize negativně ovlivňují jejich každodenní život. Z těch, kteří se cítili klimatickou úzkostí zasaženi, uvedlo 77 % pocit bezmoci a 56 % vyjádřilo přesvědčení, že „lidstvo je odsouzeno k zániku“. Tyto údaje ukazují, jak hluboce může změna klimatu ovlivnit psychiku, zvláště mezi mladšími generacemi.

Další studie provedená na University of Bath ve Spojeném království potvrdila, že mladí lidé jsou zvláště zranitelní vůči negativním dopadům klimatických zpráv. Podle výzkumu, který zahrnoval více než 7 000 účastníků, 68 % respondentů uvedlo, že se cítí smutní nebo znepokojení kvůli stavu planety, a více než polovina respondentů měla obavy, že vlády a korporace neudělají dostatek, aby zvrátily negativní trendy.

U některých lidí se tyto pocity projevují jako trvalý stres. Mohou mít dojem, že jejich individuální kroky, jako je třídění odpadu nebo snížení spotřeby energie, jsou jen kapkou v moři a nemají skutečný vliv na globální problémy. U jiných se může klimatická úzkost projevovat pocity viny. Například když si koupí nový výrobek, cestují nebo využívají moderní technologie, mohou zažívat vnitřní konflikt: chtějí žít udržitelně, ale zároveň se cítí lapeni ve světě, který je zaměřen na neustálou spotřebu.

I ostatní průzkumy naznačují, že klimatická úzkost se neomezuje pouze na mladé lidi. Studie publikovaná v Global Environmental Change analyzovala údaje ze Spojených států a zjistila, že 37 % dospělých Američanů se cítí velmi znepokojeno klimatickou změnou. Podobné trendy byly zaznamenány v evropských zemích, kde například 60 % dotázaných Švédů uvedlo, že pociťují úzkost a obavy spojené s ekologickými problémy. Tyto statistiky naznačují, že klimatická úzkost je globálním fenoménem, který překračuje věkové i geografické hranice.

Jak zvládat klimatickou úzkost?

Klimatická úzkost není snadno řešitelný problém, protože její příčina – změny klimatu – se neustále vyvíjí. Přesto existuje několik strategií, jak zmírnit její dopady na psychické zdraví:

1. Hledání podpory ve skupinách. Připojení k místní ekologické skupině nebo komunitnímu projektu může poskytnout pocit sounáležitosti a sdílené odpovědnosti. Lidé často zjišťují, že jejich individuální kroky mají větší dopad, když jsou součástí širšího hnutí.

2. Zaměření na malé, konkrétní kroky. Místo pocitu bezmoci se lze soustředit na to, co je v našich silách. Snížení spotřeby energie, podpora lokálních farmářů nebo výsadba stromů jsou činnosti, které mohou přinést nejen konkrétní výsledky, ale i pocit smysluplnosti.

3. Omezení času stráveného sledováním negativních zpráv. Neustálé sledování katastrofických předpovědí a alarmujících zpráv může zhoršovat úzkost. Je dobré si vědomě vybírat zdroje informací a omezit jejich množství, aby se zabránilo přetížení negativními emocemi.

4. Vyhledání odborné pomoci. Pokud se klimatická úzkost stává neúnosnou a narušuje běžný život, může pomoci konzultace s psychologem nebo terapeutem, který se na podobná témata specializuje. Tito odborníci mohou nabídnout techniky zvládání stresu, meditaci nebo kognitivně-behaviorální přístupy.

   
   

Je také důležité si uvědomit, že klimatická úzkost nemusí být jen negativním jevem. Pro některé může být motivací k aktivnímu přístupu. Mnoho lidí, kteří zažívají tyto pocity, se snaží nacházet nová řešení, inspirovat ostatní a pracovat na tom, aby jejich osobní kroky měly větší smysl. V tomto smyslu může klimatická úzkost vést nejen k hlubšímu pochopení vlastních emocí, ale i k pozitivním změnám, které prospějí nejen jednotlivci, ale i společnosti jako celku.